Turisticky atraktivním cílem je hrad Křivoklát, založený na počátku 12. století knížetem Vladislavem, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Praha - Malá Strana, Vltava a Karlův most, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Pohled z Prahy směrem k severozápadu, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Krása kraje, nazývaného jako Český ráj, učarovala mnohým umělcům, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Hrad Český Šternberk, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Koněpruské jeskyně, největší jeskynní systém v Čechách, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Mělnický zámek a věž kostela sv. Petra a Pavla při pohledu od historických zdymadel v Hoříně, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.
oblačno, déšť
SO 29.4.
5/11°
jasno
NE 30.4.
6/12°
zataženo
PO 1.5.
3/17°

Stručná historie středních Čech

Slované toto území osídlili někdy počátkem 6. století n. l., přičemž vytvořili několik správních center (Roztoky u Prahy, Budeč, Levý Hradec, Šárka a území dnešní Malé Strany v Praze).

Střední Čechy a Přemyslovci

Zásadním momentem pro vývoj regionu (i celého Českého státu) bylo v 9. století přijetí křesťanství přemyslovskými knížaty a (byť poněkud násilné) sjednocení země pod jejich vládou. Od toho okamžiku význam Prahy coby mocenského centra Čech rychle stoupá. Přemyslovci budují na ostrohu nad Vltavou opevněné hradiště, jež se v průběhu staletí rozrostlo a proměnilo ve velkolepé sídlo vládců země. Tuto úlohu plní Pražský hrad ostatně dodnes.

Okolo hradu se rozvíjí město, které se prý již v desátém století vyznačovalo mimořádnou výstavností a bohatstvím. Do roku 1306, kdy rod Přemyslovců násilně vymřel po meči, se krajina (nejen středních Čech) změnila k nepoznání: vyrostly zde stovky měst, městeček, vsí, hradů, tvrzí a klášterů. Většina z nich zároveň určila i charakter rozložení dnešního osídlení země.

Střední Čechy za vlády Lucemburků

Na slávě a moci přemyslovských panovníků se od poloviny 12. století podílela vydatnou měrou bohatá naleziště stříbra v okolí Kutné Hory. Vzrůstá však i moc šlechty, která si buduje svá vlastní opevněná sídla. Období rozkvětu pokračovalo ještě po celé 14. století za vlády Lucemburků, zvláště zásluhou Karla IV., „Otce vlasti“ (1316–1378). Následující 15. století přineslo Čechům jedno prvenství – Jan Hus svým učením o více než sto let předběhl evropskou reformaci. Za to však zaplatil on svým životem a naše země dlouhými desetiletími válek, všeobecného rozvratu, úpadku a strádání (období husitských válek).

Nástup Habsburků

Nástup Habsburků (1526) otevírá dveře renesanci, jež se u nás projevuje zejména v architektuře. Nedobytné a studené hrady šlechty se začínají proměňovat v komfortní zámky obklopené zahradami. Rozvíjí se obchod a řemesla, vzrůstá moc měšťanstva. Za vlády uměnímilovného Rudolfa II. (1552–1612) stihne Praha ještě zažít jeden z vrcholů svého rozkvětu. K tomu přispívá i Rudolfovým Majestátem zaručená náboženská tolerance. Panovníkovou smrtí však smír končí a ke slovu stále více přichází habsburská snaha o centralizaci, protireformaci a rekatolizaci. Ta naráží na odpor protestantských českých pánů. Spor vrcholí jejich porážkou v bitvě na Bílé Hoře (1620) a krvavou pomstou Ferdinanda II. v podobě staroměstské exekuce 27 vzbouřenců 21. června 1621. Naplno se rozhoří celoevropský válečný konflikt, trvající nakonec dlouhých 30 let (1618–1648). Praha a Čechy jsou jím postiženy mimořádnou měrou – počet obyvatel klesne na polovinu, příslušníci šlechty, inteligence a měšťanstva, kteří nepřistoupí na katolickou víru, musí opustit vlast.

Střední Čechy v době baroka

S protireformací a rekatolizací však přišlo do Čech i baroko, jež dalo vzniknout nejednomu architektonickému skvostu (chrám sv. Mikuláše v Praze, sochařská výzdoba Karlova mostu, Santiniho chrám Nanebevzetí Panny Marie v Kutné Hoře – Sedlci ve stylu barokní gotiky, aj.).

Národního obrození ve středních Čechách

Následující 18. století probíhá ve znamení národního obrození, jež se začalo probouzet jako reakce na stále silnější snahy o germanizaci českého národa. Dělení obyvatelstva na česky a německy mluvící část nicméně pokračovalo a mělo mít později ještě tragické vyvrcholení.

Střední Čechy ve 20. století

Devatenácté století se již vyznačuje snahou o obnovení českých politických práv. Svobodu a nezávislost přinesl našemu národu v roce 1918 konec první světové války, který znamenal definitivní konec Rakousko-Uherské monarchie. Následné období svobodné první republiky však trvalo jen krátce. Po Mnichovské zradě v roce 1938 přišlo Československo nejprve o své pohraničí, a o rok později, 15. března 1939, bylo hitlerovským Německem obsazeno celé. Nově nabytá svoboda po osvobození sovětskou a americkou armádou v květnu 1945 ale opět nemá dlouhého trvání.

Roku 1948 přichází komunistický převrat, blýskání na lepší časy na konci 60. let je roku 1968 ukončeno okupací Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy. Demokracie u nás definitivně vítězí v listopadu 1989. Roku 1993 se po 75 letech společné existence v jednom státu vydávají Češi a Slováci každý vlastní cestou.